Omar si nemohl pomoct a prem'yslel, proc za n'im All'ah neprisel s'am. Nam'isto toho byla Jeho zpr'ava pred'ana prostrednictv'im Im'ama. Veril bych tomu? pomyslel si Omar. Nebo bych si myslel, ze se mi to jenom zd'a? Im'am Khalil byl zbozn'y a moudr'y a dok'azal rozpoznat znamen'i, kdyz se nejak'e naskytlo. Omar byl mladick'y, naivn'i kluk, kter'emu bylo teprve sestn'act let a kter'y toho o svete vedel pram'alo, obzvl'ast pak o z'apadne. Mozn'a, ze nebyl hoden slyset hlas Boha.

Khalil mu na cestu do Barcelony dal svazek eurov'ych bankovek. „Dej si na cas,“ rekl mu star'y muz. „Kup si neco dobr'eho k j'idlu. Zaslouz'is si to.“

Omar neumel spanelsky a znal jen p'ar z'akladn'ich fr'az'i v anglictine. Mimo to nemel hlad, takze m'isto toho, aby se sel po pr'ichodu do mesta naj'ist, nasel si lavicku s v'yhledem na Barcelonu. Posadil se na ni a zamyslel se nad t'im, proc ze vsech m'ist zrovna tady.

Mej v'iru, rekl by mu Im'am Khalil. Omar se rozhodl, ze ji m'it bude.

Vlevo od nej st'al hotel Barcel'o Raval, zvl'astn'i, kruhovit'a, fialov'ymi a cerven'ymi svetly zkr'aslen'a budova, z jej'ichz dver'i vych'azeli lid'e v elegantn'ich satech a jin'i zase vch'azeli. Neznal ho jm'enem; vedel jen, ze vypad'a jako v'abnicka, ke kter'e jsou z'amozn'i hr'isn'ici pritahov'ani jako mury k plameni. Sedet pred n'im mu dod'avalo s'ilu a posilovalo jeho v'iru, aby byl schopn'y udelat to, co bylo nevyhnuteln'e.

Конец ознакомительного фрагмента.