Maya dodel'avala tret'i rocn'ik stredn'i skoly, ale vyzkousela si uz kurzy pro pokrocil'e a nekolikr'at t'ydne uz chodila na predn'asky na Georgetownsk'em kampusu. Pred zac'atkem studia na univerzite to byl dobr'y krok a na z'adosti o prijet'i to vypadalo dobre – obzvl'aste kdyz Georgetown byla jej'i prvn'i volba. Reid trval na tom, ze bude Mayu do skoly nejen vozit, ale ze ji tak'e vzdy zavede do tr'idy.

Predchoz'i vecer, kdyz byla Maria nucena jejich rande predcasne ukoncit, Reid spechal domu za sv'ymi dcerami. Byl extr'emne rozrusen'y, kdyz slysel tu novinu, ze Rais utekl – prsty se mu na volantu celou dobu tr'asly – ale prinutil se zustat v klidu a snazil se nad t'im prem'yslet logicky. CIA uz ho pron'asledovala a pravdepodobne tak'e Interpol. Znal protokol pro takovou situaci; kazd'e letiste budou sledovat a na kazd'e vets'i ceste ze Sionu budou vztyceny z'atarasy. A Raisovi uz nezbyli z'adn'i spojenci, na kter'e by se mohl obr'atit.

Mimo to ten zabij'ak unikl ve Sv'ycarsku, coz bylo kolem sesti a pul tis'ice kilometru daleko. Od Kenta Steela ho delila polovina kontinentu a cel'y oce'an.

Presto vsak vedel, ze se bude c'itit o dost l'epe, az obdrz'i potvrzen'i, ze Raise znovu zadrzeli. Veril Mariin'ym schopnostem, ale pr'al si, aby mel tu moznost ji poz'adat, at ho o sv'em pokroku pravidelne informuje.

On a Maya dosli ke vchodu do Healy Hall a Reid zav'ahal. „Dobre, takze se uvid'ime, az skonc'ite?“

Podez'irave se na nej pod'ivala. „Nechces me snad zav'est az dovnitr?“

„Dnes ne.“ Mel pocit, ze tus'i, proc byla Maya cel'e r'ano tak tich'a. Predesl'y vecer j'i dal spetku nez'avislosti, ale dnes byl zase zp'atky ve star'ych kolej'ich. Musel si pripomenout, ze uz nen'i mal'a holcicka. „Poslys, v'im, ze jsem te v posledn'i dobe trosku drzel zkr'atka…“

„Trosku?“ Maya si odfrkla.

„…A omlouv'am se za to. Jsi schopn'a, vynal'ezav'a a inteligentn'i mlad'a zena. A jenom chces b'yt trochu nez'avisl'a. Rozum'im tomu. Moje ochran'arsk'a povaha je muj probl'em, ne tvuj. Nic z toho nen'i tvoje chyba.“

Maya se pokusila skr'yt 'usmev, kter'y se j'i dral na rty. „Rekl jsi pr'ave neco jako ‚muzu za to j'a, ne ty‘?“

Prik'yvl. „Presne tak, protoze je to pravda. Nedok'azal bych si odpustit, kdyby se ti neco stalo, kdyz bych tady nebyl.“

„Ale nemuzes tady b'yt vzdycky,“ rekla, „bez ohledu na to, jak moc se budes snazit. A j'a potrebuju b'yt schopn'a vypor'adat se s probl'emy sama.“

„M'as pravdu. Budu se snazit trochu st'ahnout.“

Pozvedla jedno oboc'i. „Slibujes?“

„Slibuju.“

„Dobre.“ Nat'ahla se na spick'ach a pol'ibila ho na tv'ar. „Uvid'ime se pak.“ Zam'irila ke dver'im, ale pak ji jeste neco napadlo. „V'is, mozn'a by neuskodilo, kdybych se naucila str'ilet ze zbrane, jen pro pr'ipad nouze…“

Zvedl prst jej'im smerem. „Nepreh'anej to.“

Krive se usm'ala a zmizela v hale. Reid se p'ar minut jen tak potuloval kolem. Boze, jeho dcerky rostly pr'ilis rychle. Za dva roky bude Maya ofici'alne dospel'a. Brzo prijdou auta, placen'i vysok'e a… dr'iv nebo pozdeji kluci. D'ikybohu na tohle zat'im jeste nedoslo.

Kdyz m'iril ke Copley Hall, rozptyloval se obdivov'an'im architektury kampusu. Nebyl si jist'y, jestli ho nekdy vubec omrz'i, jen se tak proch'azet po univerzite a uz'ivat si pohled na budovy z osmn'act'eho a devaten'act'eho stolet'i, z nichz mnoh'e byly postaven'e ve Rom'ansk'em slohu, kter'y ve stredoveku vl'adl Evrope. Na kr'ase tomu vsemu dod'aval fakt, ze byla polovina brezna a ve Virginii se v tuto dobu menilo pocas'i, takze teploty stoupaly na deset, m'isty az patn'act stupnu, kdyz bylo skutecne hezky.

Jeho role pomocn'eho profesora obvykle spoc'ivala v tom, ze predn'asel pro mens'i tr'idy o petadvaceti az triceti studentech, kter'i byli prim'arne zameren'i na historii. Zameroval se na predn'asky o v'alk'ach a cas od casu zaskakoval za profesora Hildebrandta, kter'y mel definit'ivu a casto cestoval kvuli knize, kterou psal.

Nebo je mozn'a tajn'ym clenem CIA, zauvazoval Reid.

„Dobr'e r'ano,“ rekl hlasite, kdyz vesel do tr'idy. Vetsina studentu uz byla na sv'ych m'istech, kdyz dorazil, takze posp'ichal dopredu, postavil svou brasnu na stul a shodil ze sebe sv'e tv'idov'e sako. „Jdu o p'ar minut pozdeji, takze se na to hned vrhneme.“ Byl to skvel'y pocit, b'yt znovu ve tr'ide. Tady byl ve sv'em zivlu – alespon v jednom z nich. „Urcite mi nekdo z v'as rekne, co bylo s ohledem na pocet mrtv'ych tou nejv'ic znicuj'ic'i ud'alost'i v historii Evropy?“

„Druh'a svetov'a v'alka,“ rekl nekdo okamzite.

„Jedna z nejhors'ich celosvetove, to jiste,“ odpovedel Reid, „ale Rusko na tom v tomto ohledu bylo hure nez zbytek Evropy, co se t'yce c'isel. Co dals'iho mi reknete?“

„Mongolsk'y vp'ad do Evropy,“ rekla bruneta s cul'ikem.

„Dals'i dobr'y odhad, ale vy vsichni prem'ysl'ite jen o ozbrojen'ych konfliktech. Co m'am na mysl'i j'a, je mnohem m'ene antropogenn'i; v'ic biologick'e.“