Maria se zasm'ala. „Rekla bych, ze necemu takov'emu by se dalo r'ikat zapadl'y bar, jen s leps'im j'idlem.“

„Jasne.“

Uvnitr bylo 'utulno, jen mozn'a trochu m'alo prostoru. Zdi byly cihlov'e, bez om'itky, a nad hlavou jim cnely dreven'e tr'amy. Ze stropu visely retro z'arovky, kter'e vyd'avaly tepl'e tlumen'e svetlo a vytv'arely tak pr'ijemnou atmosf'eru.

Proc jsem nerv'ozn'i? pomyslel si, kdyz se posadili. Znal tuhle zenu. Spolecne zabr'anili mezin'arodn'i teroristick'e organizaci v zavrazden'i stovek, mozn'a tis'icu lid'i. Ale tohle bylo jin'e; tohle nebyla operace nebo mise. Tohle bylo pro potesen'i. A to stacilo k tomu, aby v tom byl rozd'il.

Poznej ji, zaznela mu v hlave Mayina slova. Bud zaj'imav'y.

„Takze, jak to jde v pr'aci?“ zeptal se nakonec. V duchu si nad sv'ym vlazn'ym pokusem jen frustrovane povzdechl.

Maria pozvedla jeden koutek. „Mel bys vedet, ze o tom v'azne mluvit nemuzu.“

„Jasne,“ rekl. „Jak jinak.“ Maria byla aktivn'i agentkou CIA. I kdyby byl on s'am v akci, nemohla by s n'im sd'ilet podrobnosti sv'e operace, pokud by tak'e nebyl jej'i souc'ast'i.

„A co ty?“ zeptala se. „Jak to jde v nov'e pr'aci?“

„Nen'i to zl'y,“ priznal. „Jenom pom'ah'am, takze je to na polovicn'i 'uvazek, p'ar lekc'i t'ydne. Nejak'e zn'amkov'an'i a tak. Ale nen'i to buhv'i jak zaj'imav'e.“

„A holky? Jak se maj'i?“

„Ehm… zvl'adaj'i to,“ rekl Reid. „Sara o tom, co se stalo, vubec nemluv'i. A Maya, ta pr'ave…“ Zarazil se, nez stacil vyzradit pr'ilis. Duveroval Marie, ale soucasne nechtel priznat, ze Maya velmi presne uhodla, co je Reid zac a do ceho je zapleten'y. Tv'are mu zruzovely a m'isto toho rekl: „Popichovala me. Ze jdu dnes na rande.“

„A ne snad?“ zeptala se Maria zcistajasna.

Reid c'itil, jak mu tv'are znovu zahorely. „Jo. Rekl bych, ze jo.“

Znovu se usm'ala. Vypadalo to, ze si jeho nesmelost uz'iv'a. V akci jako Kent Steele dok'azal b'yt sebevedom'y, zdatn'y a rozv'azn'y. Ale tady, ve skutecn'em svete, se c'itil stejne neobratne, jak by se po dvou letech celib'atu c'itil kdokoliv jin'y.

„A co ty?“ zeptala se. „Jak to zvl'ad'as?“

„Jde to,“ rekl, „dobre.“ Jen co to vyslovil, zalitoval toho. Copak se snad od sv'e dcery pr'ave nenaucil, ze upr'imnost je nejleps'i prostredek? „To byla lez,“ rekl hned. „Mysl'im, ze to nen'i 'uplne ruzov'e. Snaz'im se zamestn'avat zbytecn'ymi 'ukoly a hled'am v'ymluvy, protoze kdyz se zastav'im, byt jen na chvilku, a jsem s'am se sv'ymi myslenkami, vzpomenu si na jejich jm'ena. Vid'im jejich tv'are, Mario. A nemuzu si pomoct, ale mysl'im si, ze jsem neudelal dost, abych tomu zabr'anil.“

Vedela presne, na co nar'az'i – tech devet lid'i, kter'i zemreli pri v'ybuchu t'e jedin'e n'aloze, kterou Amun odp'alil v Davosu. Maria se nat'ahla pres stul a vzala ho za ruku. Jej'i dotek mu paz'i vyslal pr'ijemn'e mravencen'i a uklidnil jeho nervy. Jej'i prsty byly tepl'e a jemn'e.

„To je realita, kter'e se mus'ime pod'ivat zpr'ima do oc'i,“ rekla. „Nemuzeme zachr'anit vsechny. V'im, ze si nepamatujes vsechno jako Zero, ale pokud ano, vedel bys to.“

„Mozn'a, ze to nechci vedet,“ rekl tise.

„Rozum'im. Por'ad se muzeme snazit. Ale myslet si, ze muzes spasit cel'y svet, je s'ilenstv'i. Devet zivotu, Kente. Stalo se to a nejde to vz'it zpet. Ale mohly to b'yt stovky. Mohly to b'yt tis'ice. Takhle so na to mus'is d'ivat.“

„A co kdyz to nedok'azu?“

„Pak… si najdi nejak'y kon'icek, mozn'a? J'a pletu.“

Nedok'azal se ubr'anit sm'ichu. „Pletes?“ Nedok'azal si pri tom Mariu predstavit. Jak pouz'iv'a pletac'i jehlice ke zmrzacen'i nejak'eho vzbourence? To jiste. Ale skutecn'e pleten'i?

Hrde pozvedla bradu. „Ano, pletu. Nesmej se mi. Ned'avno jsem upletla prikr'yvku, kter'a je mekc'i nez cokoliv, co jsi v zivote c'itil. Co se ale snaz'im r'ict, je, ze si m'as naj'it kon'icek. Neco, co ti zamestn'a jak ruce, tak hlavu. A co tvoje pamet? Nejak'y pokrok?“

Povzdechl si. „Ne tak docela. Nedelo se toho tolik, abych ji mohl procvicit. Por'ad je to dost zasmodrchan'e.“ Odlozil menu na stul a prot'ahl si ruce. „Ale kdyz uz jsi to zm'inila… Dneska se mi stalo neco zvl'astn'iho. Vr'atil se mi 'utrzek vzpom'inky. O Kate.“

„Aha?“ Maria se kousla do rtu.

„Jo.“ Dlouhou chv'ili byl zticha. „Mezi mnou a Kate, nez odesla… bylo vsechno v por'adku, ne?“

Mariiny bridlicove sed'e oci se zaklesly do tech jeho. „Ano. Podle toho, co v'im, to mezi v'ami bylo vzdycky skvel'e. Opravdu te milovala. A ty ji.“

Bylo pro nej tezk'e vyst'at jej'i pohled. „Jo. Dobre.“ S'am sobe se zasm'al. „Proboha, poslouch'as me? Jsem na rande a mluv'im o sv'e zesnul'e zene. Pros'im te, ner'ikej o tom m'e dceri.“